Fenylpropanoidové, fenylethanoidové a
iridoidové glykosidy konopice pýřité
Jiří
Patočka, Jana Matějíčková, Zdeňka Navrátilová
Fenylpropanoidové, fenylethnoidové a iridoidové glykosidy tvoří velkou skupinu rostlinných sekundárních metabolitů, pozoruhodných svou bohatou strukturní variabilitou a širokým rozsahem biologických funkcí a účinků. Jejich chemická rozmanitost, jako ostatně rozmanitost všech sekundárních metabolitů rostlin, není náhodná. Je výsledkem specificky vyvinutých a řízených biogenetických drah, které se jednoznačně promítají do příslušných rostlinných metabolismů. Převážná většina sekundárních metabolitů je produkována jen poměrně nepočetnými metabolickými drahami, vedoucími k jednomu nebo k značně omezenému počtu klíčových metabolitů. Z nich pak vzniká velký počet derivátů a konjugátů převážně jednoduchými, často také specifickými, enzymovými transformacemi.
Konopice pýřitá (Galeopsis pubescens). Foto: Ing. Jana Matějíčková
Jednou z rostlin produkujících fenylpropanoidové, fenylethanoidové a iridoidové glykosidy je také konopice pýřitá (Galeopsis pubescens), v České republice hojně rozšířená bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) (Sticher et al., 1975). Tato rostlina je známá svými květy ve tvaru trubky, které ji činí atraktivní jak pro přírodovědce, tak i pro milovníky rostlinné krásy. Konopice pýřitá je jednoletá bylina, dorůstající výšky až 50 centimetrů. Její stonky jsou vzpřímené a hustě pokryté jemnými chloupky, což jí dává charakteristický vzhled. Listy této rostliny jsou vstřícné, jednoduché a mají pilovité okraje. I listy jsou pokryty jemným pýřím. Květy konopice pýřité jsou vytvořeny ve vrcholových klasech. Mají charakteristický tvar trubky. Koruna je purpurová či růžovofialová. Poddruh Galeopsis pubescens subsp. murriana má dokonce bílé květy. Rostlina se množí semeny, která jsou většinou rozptylována větrem. Semena mají schopnost zůstat životaschopná v půdě po dlouhou dobu, což přispívá k rozsáhlému rozšíření této rostliny. Konopice pýřitá je rozšířena v Eurasii, včetně Evropy, Asie a Severní Ameriky. Často se vyskytuje na loukách, úhorech, lesních lemech a okrajích cest. Je schopná růst v různých typech půd, což ji činí poměrně odolnou vůči změnám prostředí. Svou schopností růst v různých typech půd může konopice pýřitá přispět k ochraně půdy před erozí a zlepšení půdní struktury (Petrova, 2010).
Květy konopice pýřité jsou důležitým zdrojem potravy pro mnoho druhů hmyzu, zejména pro čmeláky. Vzhledem ke skutečně velké délce trubky a s tím související nutnosti mít dlouhý sosák, nejsou všechny druhy čmeláků schopni konopici pýřitou opylovat. Přesto se ale i čmeláci s kratšími sosáky dostanou k nektaru. Je to díky nakousnutí květní trubky ve spodní části tak, aby se dostaly k nektaru. Takto si někteří čmeláci odnesou květní nektar, ale květ zůstane neopylen. Otvory v květních trubkách od čmeláků umí pak využívat i další opylovači s nedostatečně dlouhými sosáky.
Z významných bioaktivních glykosidů konopice pýřité je to např. daunosid, harpagid, a acetylharpagid, nebo galiridosid, martynosid a isomartynosid (Calis et al., 1984; Frezza et al., 2020).
V tradiční medicíně byla konopice využívána na léčbu nemocí dýchacích cest, zejména při tuberkulóze. Tento terapeutický účinek je připisován vysokému obsahu křemíku. Nadzemní část konopice obsahuje značné množství minerálních látek (5 - 10 %), z toho asi 10 % kyseliny křemičité (Флора на Н. Р. България 1989).
V současné medicíně byly například u konopice sličné (Galeopsis speciosa), která se také vyskytuje u nás, prokázány třísloviny, flavonoidy, rozpustný oxid křemičitý a saponiny a proto se používá jako adstringens, diuretikum a expektorans. Antioxidační aktivita konopice sličné byla také prokázána (Krishnaiah 2011).
Konopice pýřitá je zajímavá rostlina s unikátním vzhledem a různými významy pro životní prostředí a člověka. Její schopnost přizpůsobit se různým podmínkám a poskytovat potravu pro hmyz ji činí důležitým členem ekosystémů, zatímco její tradiční léčivé využití může poskytnout zajímavý námět pro další výzkum.
Literatura
Calis I, Lahloub MF, Rogenmoser E, Sticher O. Isomartynoside, a phenylpropanoid glycoside from Galeopsis pubescens. Phytochemistry, 1984; 23(10): 2313-2315.
Frezza C, de Vita D, Toniolo C, Ventrone A, Tomassini L, Foddai Set al. Harpagide: Occurrece in plants and biological activities-A review. Fitoterapia, 2020; 147: 104764.
Krishnaiah D, Rosalam Sarbatly, Rajesh Nithyanandam, A review of the antioxidant potential of medicinal plant species, Food and Bioproducts Processing, Volume 89, Issue 3, 2011, Pages 217-233, ISSN 0960-3085,
https://doi.org/10.1016/j.fbp.2010.04.008.Petrova NV. Surface structure and germination biology of erems of Galeopsis species (Lamiaceae). Botanicheskiĭ Zhurnal, 2010; 95(8): 1092-1098.
Sticher O, Rogenmoser E, Weisflog A. Neue iridoidglucoside aus Galeopsis tetrahit L. und Galeopsis pubescens Bess.(Labiatae). Tetrahedron Letters, 1975;16(5): 291-294
Flora of Northern Bulgaria, volume IX, BA, Sofia, (1989) [Флора на Н. Р. България“, том IX, БАН, София, (1989)]
