Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 12113 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Otakárek fenyklový: co na něm zajímá biology a co chemické ekology
Publikováno: Pátek, 29.08. 2014 - 06:57:34 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Otakárek fenyklový: co na něm zajímá biology a co chemické ekology

Jiří Patočka, Josef Frynta

     Otakárek fenyklový (Papilio machaon L.) patří mezi naše nejkrásnější a největší denní motýly. Dosahuje velikosti až 7 cm.  Obývá rozsáhlé oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Otakárek fenyklový obývá přírodní biotopy i kulturní krajinu. Dospělci jsou vynikajícími letci a vyhledávají dominantní výškové body v krajině. Často sají na květech bodláků, pcháčů, hvozdíků a dalších rostlin produkujících nektar, v horkých dnech usedají na vlhkou půdu a v blízkosti kaluží, kde sají vodu. Motýl se nejčastěji vyskytuje na loukách a lesních světlinách, ale můžeme ho však spatřit i na zahradách. Hostitelskou rostlinou jsou rostliny z čeledi miříkovitých (mrkev, fenykl, kopr, bedrník, kmín) (Wiklund, 1974). Díky potravní vazbě na miříkovité rostliny je v bezlesé krajině prakticky všudypřítomný, především v nížinách. Přesto patří mezi ohrožené druhy motýlů ČR.



     Životní cyklus otakárka fenyklového je obvykle dvougenerační, ale v teplých oblastech má tři navazující generace. Dospělci létají od konce dubna do září. Základní zbarvení motýla je béžové až žluté. Přední křídlo má velkou černou skvrnou u kořene a černě zvýrazněné žilky. Podél vnějšího okraje předních i zadních křídel má široký černý lem s řadou světlých skvrn. Na zadním křídle jsou navíc modré skvrny v černém lemu bez zřetelného okraje. Na vnitřním rohu zadního křídla je černě olemované, obvykle sytě červené oko, které je u některých jedinců světlejší. Zadní křídla vybíhají v ostruhy, které u starších motýlů nezřídka chybějí (Gerstmeier, 2013).
     Samička klade vajíčka na spodní stranu rostlin, z nichž se líhnou housenky, které prodělávají celkem pět instarů. Nejprve jsou černé s červenou kresbou, později zelené s černými pruhy a oranžovými tečkami. Housenka je poměrně velká a nápadná a při ohrožení zaujímá obranný postoj s vystrčenou oranžovou vidličkou zvanou osmeterium. Je to vychlípitelná žláza některých housenek, jejíž pomocí vylučují páchnoucí výměšek (Honda, 1981). Ten má za účel odpudit každého, kdo by chtěl housence ublížit a myslel si, že by byla vhodnou potravou. Na ptáky to moc nefunguje, ale mravence páchnoucí výměšek této žlázy spolehlivě odpuzuje (Eisner a Meinwald, 1965).
     Prvé analýzy chemického složení obranného sekretu otakárka fenyklového prokázaly pouze přítomnost kyseliny isomáselné a 2-methylmáselné (Eisner a Meinwald, 1965). Pozdější analýzy, díky použití citlivější a modernější analytické instrumentace však prokázaly, že spektrum těkavých chemikálií v obranném sekretu tohoto motýla je mnohem širší. Navíc bylo zjištěno, že spektrum těchto látek se liší, jak se housenka svléká a prochází jednotlivými instary. Ke zlomu v chemickém složení dochází zejména  mezi 4. a 5. instarem. Až do 4. (předposledního) instaru obsahoval sekret zejména mono- a seskviterpeny, mezi nimiž byl identifikován α-pinen, sabinen, β-myrcen, limonen, β-phellandren, (Z)-β-ocimen, (E)-β- ocimen, β-elemen, β-karyofylen, (E) -β-farnesen, β-selinen, (E,E)-α-farnesen, germacren-A, germacren-B, karyofylen-oxid, methyl-3-hydroxy-n-butyrát a kyselina octová. Housenky 5. instaru vylučovaly kromě terpenických látek také velké množství alifatických kyselin a jejich esterů. Byla to zejména kyselina isomáselná a kyselina 2-methylmáselná a z esterů methyl-isobutyrát a methyl-2-methylbutyrát (Honda, 1981).
     Značné množství těkavých chemikálií vylučují i těla dospělých motýlů a to zejména žlázami umístěnými na křídlech. Vůně je tak silná, že ji vnímají i lidé. V pestré směsi látek byla identifikována řada těkavých sloučenin: zejména uhlovodíky, alkoholy, aldehydy, ketony a  estery). Byly zjištěny určité rozdíly ve složení u obou pohlaví motýla. Samčí křídla jako hlavní látky uvolňovala n-dodekan, linalool a geranylaceton, spolu s malým množstvím kamfenu, limonenu, p-cymenu, 2-fenylethanolu, n-hexanalu, n-dekanalu, isoamylacetátu, p-allylanisolu, 2-pyrrolidonu a řady další terpenů. V těle motýlích samečků chyběl kamfen, 2-fenylethanol a n-hexanal, ale byl přítomen limonen, acetoin a methyl-N-oktanoát (E, E) -hepta-2,4-dienal. Křídla a těla samiček v zásadě obsahovala stejné terpenické látky, ale v menším množství, a navíc byl ve větším množství přítomen acetamid (Omura et al., 2001).
     To už je pěkná řádka chemikálií, které byste našli snad jedině v dobře vybavené chemické laboratoři výzkumného ústavu či ještě lépe ve skladu specializované firmy prodávající čisté a speciální chemikálie. K čemu to ti otakárci vlastně potřebují? Všechny tyto chemické substance, které označujeme souhrnným názvem semiochemikálie (z řeckého slova „simeio“ = signál), patří mezi tzv. chemické signály. Jedná se o specifickou skupinu těkavých organických sloučenin, které zprostředkovávají výměnu informací mezi živočichy. Všeobecně je možné semiochemikálie rozdělit do dvou hlavních skupin. Na feromony, které zabezpečují komunikaci mezi jedinci stejného živočišného druhu a na allomony, jejichž prostřednictvím mezi sebou komunikují zástupci různých druhů. Izolace, určování struktury, organická syntéza a studium biologických vlastností těchto látek je v centru pozornosti poměrně mladého interdisciplinárního oboru  zvaného chemická ekologie.

Literatura
Eisner T, Meinwald YC. The defensive secretions of a caterpillar (Papilio). Science 1965; 150: 1733-1735.
Gerstmeier R. Motýli –Nejznámější denní a noční druhy. Nakl. Ševčík, 2013. 204 stran.
Honda K. Larval osmeterial secretions of the swallowtails (Papilio). J Chem Ecol. 1981; 7(6): 1089-1113.
Omura H, Honda K, Hayashi N. Identification of odoriferous compounds from adults of a swallowtail butterfly, Papilio machaon (Lepidoptera: Papilionidae). Z Naturforsch C. 2001; 56(11-12): 1126-1134.
Wiklund C. Oviposition preferences in Papilio machaon in relation to the host plants of the larvae. Entomol Exp Appl. 1974; 17(2): 189-198.

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 5

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek

Související témata

prof Patočka





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.10 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace