Doba jedová 2 přichází na knižní trh.

Njaoaminy, mořské polycyklické alkaloidy
Jiří Patočka

     Toxické látky nazvané njaoaminy byly objeveny při testování toxicity extraktů některých mořských hub. Jedná se o polycyklické dusíkaté látky nezvyklé struktury. Njaoaminy A – F byly nalezeny v houbách Reniera sp. (Reyes et al., 2007). Z hub Neopetrosia sp. sbíraných u ostrova Pemba v Indickém oceánu byly extrahovány njaoamin G a njaoamin H (Sorek et al., 2007). Bylo zjištěno, že njaoaminy jsou odpovědné za toxicitu extraktů těchto hub v testu akutní toxicity na žábronožkách Artemia salina. (Sorek et al., 2007). Njaoaminy jsou cyklické 3-alkylpyridiniové soli (Laville et al., 2009) a je pro ně charakteristická přítomnost ansa-kruhu s řetězcem dekan-4-ynu (Kong a Andersen, 1995). Prekurzorem syntézy njaoaminů je 1,2,3,4-tetrahydrochinolin-4-on, který byl také ve volné formě v houbách nalezen.

Norsegolin

Jiří Patočka

     Norsegolin je mořský alkaloid nalezený jako metabolit pláštěnců Eudistoma sp., který při biologickém screeningu prokázal schopnost regulovat růst buněk myšího neuroblastomu a fibroblastů křečka (Schochet et al., 1993). Molekula norsegolinu obsahuje kondenzovaný tetracyklický systém pyrido[2,3,4-kl]akridinu, který byl již dříve nalezen v některých aromatických alkaloidech mořských hub, pláštěnců a mořských sasanek (Schmitz et al., 1991). Norsegolin patří mezi pyridoakridinové alkaloidy (Skyler a Heathcock, 2002), které se vyznačují širokou škálou biologických aktivit (Marshall a Barrows, 2004).

Grossulariny

Jiří Patočka

     Mořská sumka Dendrodoa grossularia  z čeledi zřasenkovitých (Styelidae) je zdrojem unikátních kondenzovaných heteroaromatických sloučenin, které jsou kombinací indolu a alfa-karbolinu, zvaných grossulariny (Moquin-Pattey a Guyot, 1984; Helbecque et al., 1987). Molekula těchto látek má planární strukturu, takže grossulariny fungují jako interkalátory DNA a vykazují cytotoxickou aktivitu (Moquin-Pattey a Guyot, 1989).

Mearsin, isochinuklidinový alkaloid

Jiří Patočka

     Mearsin je alkaloid, izolovaný z rostliny Peripentadenia mearsii, rostoucí v severním Queenslandu. Tato rostlina, známá jako Buff Quandong nebo Grey Quandong, je endemit rostoucí pouze v oblasti australského deštného pralesa na okraji náhorní plošiny Atherton, mezi místy Gadgarra a Millaa Millaa a přilehlém údolí řeky Johnstone River. Je to strom dorůstající výšky až 30 m, jehož dřevo s výraznou kresbou je vhodné na výrobu ozdobného nábytku. 

Umbraculuminy – ichtyotoxické diacylglyceroly

Jiří Patočka

   Umbraculuminy jsou diacylglyceroly izolované ze zadožábrého plže (Opistobranchia), Umbraculum mediterraneum syn. umbraculum ze Středozemního moře. Stejný plž byl ale nedávno nalezen také na jihovýchodním pobřeží Indie (Sankar et al., 2011). U všech dosud známých umbraculuminů je jeden acyl delší (13 C) a většinou nenasycený, druhý kratší (C 4-5) a je buď větvený nebo obsahuje atom kyslíku nebo síry (Cimino et al., 1988,1989; De Medeiros et al., 1990,1991) a látky mají složitou stereochemii (Cavagnin et al., 1990). Deriváty 1,2-sn-diacylgycerolu toxické pro ryby byly izolovány i z jiných plžů, např. Archidoris pseudoargus (Soriente et al., 1993, Cimino et al., 1993).

Lissoclinotoxiny, polysulfidické jedy mořských sumek

Jiří Patočka

     Lissoclinotoxiny představují skupinu přírodních polysulfidů (Tolstikov et al., 1997), izolovaných ze sumek Lissoclinum sp. obývajících teplé vody (Litaudon et al., 1994; Davis et al., 2004). Sumka L. perforratum se ale vyskytuje běžně v příbřežních vodách Velké Britanie, kde tvoří přisedlé kolonie bílé barvy a také produkuje lissoclinotoxiny a podobné síru obsahující látky (Searle a Molinski, 1994). Pro lissoclinotoxiny je charakterická přítomnost několika atomů síry spojených do polysulfidického řetězce. Např. lissoclinotoxiny A a B jsou pentasulfidy (Litaudon a Guyot, 1991).

Caralluma fimbriata – indický sukulent proti obezitě

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Caralluma fimbriata (C. adscendens var. fimbriata) je sukulentní rostlina z čeledi Asclepiadaceae. Rostliny mají dužnaté stonky a drobné pětičetné květy, pocházejí z Indie a Srí Lanky (Focke a Mehe, 2002).

Hispidulin – bioaktivní látka tradiční tibetské medicíny

Jiří Patočka

     Hispidulin (4, 5, 7-trihydroxy-6-methoxy-flavon) je přirozeně se vyskytující flavon, který byl nalezen v několika druzích šalvějí (Salvia) (Kavvadias et al., 2003), arnik (Arnica) (Merfort, 1984; Merfort a Wendisch, 1987) a pelyňků (Artemisia) (Hurabielle et al., 1982), zejména pelyňku Artemisia vestita, tradiční tibetské medicíny (Yin et al., 2008). V rostlinách je hispidulin obsažen obvykle ve formě glukosidu (Schultz, 2008).

Gonyaulin, látka která urychluje chod biologických hodin

Jiří Patočka

     V každém organismu, od jednobuněčných řas až po člověka, fungují tzv. biologické hodiny (Karbovskyĭ et al., 2011). Ty časově řídí všechny fyziologické procesy organismu a některé prvky jeho chování tak, že probíhají rytmicky a opakují se s přibližně 24 hodinovou periodou (tzv. cirkadiánní rytmus). U savců leží tyto biologické hodiny v jejich mozku - v suprachiasmatických jádrech hypothalamu (Arushanian, 2011). Jak je tomu však u jednobuněčných organismů, jako jsou např. jednobuněčné fotoasimilující řasy nebo sinice? Ty totiž také mají biorytmy s periodou přibližně 24 hodin a to jako pasivní odpověď na střídání světla a tmy. Fotosyntéza je u těchto organizmů odstartována vždy počátkem dne, tj. při osvětlení a je spřažena s cirkadiánním rytmem buněčného dělení (Dong et al., 2010). Mechanismus dělení buňky jím však není spouštěn, protože cirkadiánní rytmus buněčného dělení uvedených organizmů zůstává zachován i tehdy, jsou-li umístěny několik dnů ve stálé tmě (Kim et al., 2008).